Známé rčení tvrdí, že nežijeme, abychom jedli, nýbrž jíme, abychom žili. To je do jisté míry pravda. Jenže.. abychom žili JAK?! To, jak žijeme, jací jsme, jak myslíme a jak se chováme, určuje totiž z velké části opět.. to, co jíme :) Jak z tohoto začarovaného kruhu ven? Otázka by šla rozvinout do diskuze podobné té, zda bylo dříve vejce nebo slepice. Kolik geniálních myšlenek asi může napadnout kopáče na ulici, který zhltne k obědu pět rohlíků s gothajem a spláchne je pár panáky rumu? Byl by kopáčem, i kdyby byl odmala na přísné vegetariánské a později veganské stravě? A jak se asi může ve škole soustředit dítě, které se cpe každou přestávku brumíkem a modrou bublinkovou limonádou? Bylo by jeho vysvědčení a celá následná kariéra jiná, kdyby dostávalo ke svačině bio jogurty s borůvkami a semínky? A opravdu je to náhoda, že se Djokovič stal nejlepším tenistou na světě až poté, co vyřadil lepek ze stravy?
číst dál