Na své začátky hubnutí si pamatuji velmi dobře – jak by také ne, když se neustále opakovaly? Každé pondělí, každého prvního, po Vánocích, po Velikonocích a tak dále. Vše jsem měla vždycky pečlivě naplánovano a nastudováno a každý den byla rozhodnutá a odhodlaná začít – většinou do chvíle, kdy se mi do cesty postavila první překážka. Jaká překážka? V mém případě stačilo opravdu málo – vydat se do školní kantýny s hubenýma spolužačkama, které si bez výčitek a kil navíc dopřávaly větrníky a křupavé housky, projít kolem obchodu, kde prodávaly mé oblíbené koláčky s ořechovou náplní nebo přijít domů ze školy a uvidět babiččin strouhaný koláč, nakoupené čerstvé rohlíky nebo müsli s čokoládou…
Někdy jsem vydržela půl dne, někdy ani to ne – vždy jsem si onu dobrotu dopřála a usínala se slibem, že od zítra určitě a na 100% začínám hubnout :-) Takhle to šlo na gymnáziu s přestávkami dlouhé týdny, měsíce a roky – matně si vzpomínám, že nejdelší doba, kdy jsem tehdy dokázala „držet dietu“ bez přerušení, byla 17 dní.
Nakonec jsem opravdu nedokázala vydržet bez zmrzliny a čokolády ani den a zdravotní a z toho vyplývající psychické problémy na sebe samozřejmě nenechaly dlouho čekat. To už jsem byla na VŠ a bylo mi jasné, že pokud neudělám radikální krok, těžko někdy dostuduju. S cukrem jsem se paradoxně nerozloučila prvního – ale 31. března :) Bylo to pondělí, to ano a pekelně těžké – místo oblíbeného pečiva jsem si k snídani nachystala jen vajíčka a zeleninu, k obědu jsem měla kuře uvařené v hrnci na koleji, na svačinu šmakouna a na večeři tuňáka z plechovky.
Věděla jsem, že jestli začnu organismus provokovat náznaky sladké chuti, skončím zase u kyblíku zmrzliny, takže jsem jela opravdu striktně – žádná sladidla, žádné tyčinky, „vanilkové“ koktejly, proteiny a jiná šidítka. Podobný jídelníček jsem pak točila celý měsíc, jen jsem postupně přidávala oříšky, oříšková másla a sem tam sacharidy v podobě rýže nebo pohanky.
Na rovinu – první tři týdny byly hotové peklo. Místo očekáváného úbytku váhy jsem byla oteklá, pronásledovaly mě deprese a chutě snad jako nikdy v životě. Byl to doslova absťák a od té doby chápu, jak se každý narkoman musí v takové fázi života cítit :) Ale po třech týdnech.. wau :) Chutě zmizely, voda a otoky také, váha se konečně maličko pohnula směrem dolů. Po měsíci jsem už byla viditelně štíhlejší a když jsem si byla v obchodě vybírat a zkoušet nové oblečení na léto, věděla jsem, že celý uplynulý měsíc za to prostě stál.
Uběhlo ještě asi 6 týdnů, kdy jsem postupně zařazovala víc a víc sacharidů do jídelníčku. Nakonec přišla půlka června a odletěla jsem na tříměsíční prázdninový pobyt do Ameriky. Co myslíte, držela jsem se diety i tam nebo jsem podlehla hamburgerům a hranolkám a vrátila jsem se nakynutá o 20 kilo??? Napíšu v dalším článku :) PŘEČTĚTE SI ZDE :)
https://nutspread.cz/oriskove-kremy/tana-liskova-zavisla-na-sladkostech.html
2024 ©