Zajímá vás, co jíte? Nosíte si do práce vlastní krabičky? Nebo vám třeba vadí přílohy, takže si raději objednáváte k masu jenom zeleninu? Tak jako tak vám rozhodně neujde jedna věc – komentování vašeho „zdravého jídla“ (poněkud vágní termín, ale budiž) bude vždy pro určitou skupinu lidí nekonečným zdrojem zábavy. Od rozšafného „čoveče, ty seš jak králík,“ (ano, králíci zajisté chodí do obchodu a skupují tam zeleninu) až po všeříkající „ono by tě taky neubylo, kdyby ses jednou normálně nažrala!“ (aneb – ty máš tak chudý a smutný život, když pořád netlačíš housky, hranolky a tatranky). Mám pocit, že tito lidé trochu zapomínají, jaký je vlastně primární a prapůvodní účel jídla – totiž, že jídlo je především palivo. Ne prostředek k dosažení anorekticky vychrtlé postavy, ne způsob, jak se „odměnit“ (ala přežrat pizzou a sladkými chemickými sajrajty), potrestat, nebo nedejbože ukázat společenský statut. Jednoduše palivo – pro naše tělo, aby bylo výkonné a mohlo normálně pracovat, sportovat, myslet a vůbec fungovat jako dobře seřízený stroj. Takže teď si rýpnu já: Lijete si do benzínového auta naftu se slovy „pro jednou tě to nezabije“? Sypete do myčky místo soli mouku, protože „za tu dřinu si to zaslouží“? Že ne? Tak proč to teda sami sobě děláte?
číst dál