Dnešní úvahou o jídle navážu na tu včerejší – problém dvojí kvality potravin v EU je nakonec pořád aktuální a moje dojmy ze dvou nedávných krátkých výletů do zahraničí jsou také ještě živé :) Ač to bude vypadat na příspěvek typu „sousedova tráva je vždy zelenější“, nemůžu si pomoci – v jiných zemích se opravdu jí lépe a opravdu si za to můžeme sami! Chcete příklad? Když jsem si na tržnici v Budapešti objednala u stánku klobásu se zelím, dostala jsem – světe div se – klobásu se zelím! Ano, opravdové zelí, lehce podušené, jemně kyselé, bez cukru, bez mouky, bez octa, bez hory cibule, prostě jen zelí. Něco takového by u nás bylo nemyslitelné! A ta klobása? Za pár korun neuvěřitelná exploze silné masové chuti, kdy si po prvním soustu řeknete – tohle CHCI mít doma :D! A v Česku?
... Stačí si přečíst včerejší článek! Ještě podotýkám, že když jsem se nedávno hladově šilhající na klobásky na pražském výstavišti nesměle zeptala stánkaře, o jakou „klobásu“ má přesně jít, odkázal mě nepříjemným tónem do horoucích pekel. Že jako přílohu navíc nenabízel zelí, ale jen chleba, je asi jasné, stejně jako to, že jsem si u něj nic nekoupila.
Špatný dojem z ČR ještě posílila další návštěva zahraničí – tentokrát Francie, kde jsem opět dostala ke kachně zelí – a opět to bylo zelí, nikoliv cukrovo-moučná břečka. V Česku nikdo nic takového bohužel nezná – naslazené zelí Vám přinesou bez ptaní, stejně jako moučný špenát, moučnou polévku, moučnou klobásu, moučné všechno. Opravdové jídlo by tu totiž nikdo nejedl. (Na fotce moje vařené hovězí se zelím. Kde Vám v ČR tohle uvaří?! Nikde!!!)
A běda Vám, jestli se jen pokusíte zeptat na složení, zmínit procenta masa nebo požádat o trošku méně cibule! Držte pusu, protože dobré české prase přece všechno spase! Smutné, ale pravdivé.. :(
2024 ©