Jak jsem slíbila, přináším další část článku o hladovění, hormonech a správném přístupu k celé problematice. O tom, jak česká média hladovění démonizují a předkládají nám neustále omílané, ničím neověřené argumenty, už jsem se rozepsala zde. Chcete vědět, proč není příliš časté jídlo ideální a jak vám může hladovka pomoci ovládnout inzulinovou rezistenci i PCOS? Pak je dnešní čtení právě pro vás! Ale opravdu – nevěřte všemu, „co se řyká“ :-)!
Ačkoli je vliv hormonální činnosti na veškeré pochody v našem těle je oblastí nesmírně složitou a vyžadující klidně další celoživotní vědecké bádání, pokusím se nechodit dlouho chodit okolo horké kaše. Celá problematika bude podána tak jednoduše, jak jen to je v rámci tohoto blogu možné, tak, aby to pochopil i naprostý laik :)
Takže přejděme k věci – co mám pořád s tím inzulinem a jaká je jeho úloha v našem těle? Inzulin snižuje hladinu cukru v krvi – činí tak částečně nezávisle na okolnostech, částečně kdykoliv, když sníte něco s obsahem sacharidů. Čím více cukru (glukózy) v krvi, tím více inzulínu se vyplavuje. Z toho je jasné, proč jsem tak kritizovala stravovací režim ženy v minulém článku: sníte-li sladkou koblihu k snídani, sladkou sušenku ke svačině, moučnou bagetu odpoledne a chleba s kompotem k večeři, slinivka se celý den nezastaví – hladina cukru v krvi je pořád vysoká a inzulínu musí být skutečná hromada, aby dokázala tolik cukru zvládnout.
Bohužel většina lidí v dnešní době jí příliš často (jak se říká „jím jednou denně = od rána do večera“) a také mají v KAŽDÉM jídle cukry (kdo z vás jí sýr bez chleba? já ano, ale jinak nevím o nikom..). Jejich hladina glukózy je tedy příliš vysoká.. no ano, neustále. A tady vznikají hned tři problémy:
1) Máte-li chronicky zvýšenou hladinu cukru v krvi, je pro vás zhubnutí nesmírně obtížné, ne-li nemožné. Neustále vysoká hladina inzulinu a glukózy vede ke tvorbě tuku, to prostě neoblafnete. Cukr musíte buď spálit nějakou činností (ano, sportem, jenže kdo se dneska pravidelně hýbe?) anebo se vám jeho přebytky uloží do tukových polštářů. Co se stane ženě, která celý den jenom sedí a přitom jí sladké, moučné věci, je tedy asi jasné – po pár letech těchto nenápadných „dietních svačinek“ se z ní stane skutečná kancelářská matrona.
2) Máte-li chronicky zvýšenou hladinu cukru v krvi, buňky se časem otupí a přestanou na inzulin reagovat – i když je ho v krvi dostatek, nejsou už vůči čemu citlivé (= senzitivní). Namísto toho se stanou na inzulin rezistentní. Odtud tedy pojem inzulinová rezistence. A co je dalším stupněm inzulinové rezistence? Kromě obezity, vysokého krevního tlaku a cholesterolu pak sama cukrovka. Jak sladké, že?
3) Máte-li chronicky zvýšenou hladinu cukru v krvi a třeba už rozvinutou inzulinovou rezistenci, vaše hormonální prostředí není příznivé. Taková situace vede ke tvorbě „špatných hormonů“ – ve zvýšené míře se vytváří například dihydrotesteron (DHT), který mužům i ženám způsobuje pupek a plešatění (není to testosteron, jak si muži rádi myslí), u žen vzrůstá produkce androgenů, vyvíjí se polycystické vaječníky (PCOS) a k nim přidružené příznaky – nadměrné ochlupení, vypadávání vlasů, tloustnutí, poruchy menstruačního cyklu a neplodnost.
Z výše uvedeného by nám již mělo být například jasné, proč je nesmysl se cpát na svačinku sladkými jablky (jak radí dámské magazíny), proč by NEMĚLY být v každém našem jídle cukry (jak radí dámské magazíny A VÝŽIVOVÍ PORADCI) a proč není možné porazit PCOS užíváním antikoncepce (JAK RADÍ LÉKAŘI - protože problém je úplně někde jinde).
Máte-li tedy naopak kterýkoli z výše uvedených problémů, vaším cílem by mělo být ZVÝŠIT CITLIVOST TĚLA NA INZULIN. A jak toho dosáhneme? Tím, že budeme jíst:
a) méně často
b) méně cukru
c) důležitý bod – občas zařadíme i tu hladovku. A víte proč? Protože hladovění ZVYŠUJE CITLIVOST BUNĚK NA INZULIN!
Dává to smysl? Věřím, že ano. Takže v následujícím článku půjdu se svými radami zcela PROTI tvrzení všech massmédií – a bude jenom na vás, co si z mých rad vyberete.
Hezkou neděli!
2024 ©