Taky vám „Nafrněná“ zní v uších ve dne v noci? Dnešní článek ale nebude o ženském kolektivu (o tom třeba někdy příště), ale o tématu, které bývá touto dobou zajímavé pro většinu republiky – není divu, když jsme vlastně ten nejtlustší národ v Evropě :-) Ano, na Nový rok se opět roztrhne ve všech médiích pytel s radami, jak zaručeně správně jíst, jak „nakopnout metabolismus“, „nastartovat spalování“ a „efektivně hubnout“ – Idnes to zahájí s Velkou Mega Monstrózní Novoroční Dietou a ostatní noviny ho budou následovat. Za krátko už i Máňa z Pekárny bude vědět, že musí snídat ovesnou kaši, jíst po dvou hodinách a především nehladovět. Protože „když se to řyká, tak to tak bejt přece musí,“ ne :)?!!
Nelze si nevšimnout, že rozdíl, mezi tím, co se řykalo dříve a co se řyká nyní, je opravdu značný – zatímco ještě před 10 lety letělo okřídlené rčení: „Chceš zhubnout? Tak nežer!“, dnes světu vládne opačný extrém:
"Nebudete-li jíst co dvě hodiny, přijdete o všechny pracně budované svaly (teď upřímně, kolik lidí opravdu denně usilovně cvičí, aby si vůbec něco vybudovalo?!), nenávratně si zpomalíte metabolismus a namísto zhubnutí přiberete 100 kilo. Časté jídlo zrychluje spalování, snídat se musí hromada sacharidů do hodiny po probuzení (a to už je hraniční :-) ) a poslední jídlo má být dokonce ještě těsně před ulehnutím – jinak tělo CELOU NOC – považte - HLADOVÍ! A hladovka, to je učiněný ďábel - zpomaluje metabolismus, takže člověk, který hladoví, ve finále ještě ztloustne, protože si jeho tělo začne ukládat tuk do zásoby... "má cenu pokračovat, když to známe všichni nazpaměť? A co když to teď maličko zamotám?
Co když vám řeknu, že je to vlastně všechno naopak? Že hladovka je neprávem zatracovaná, užitečná věc a ve zdravém životním stylu má své místo? Že trpíte-li nějakou hormonální odchylkou jako jsou polycystické vaječníky (PCOS), potýkáte se s inzulinovou rezistencí a hrozí vám cukrovka (což je v dnešní době každý druhý), je pro vás vlastně do určité míry nutností?
Čemu budete věřit? Mně, jednomu výzkumu, jinému výzkumu nebo sobě a svému tělu? (A víte vůbec o tom, jak je dnes jednoduché takový výzkum udělat a předložit médiím?)
Kdysi dávno býval půst naprosto přirozenou součástí života - naši předkové totiž věděli, že dokáže vyléčit většinu nemocí. Dnes tento názor prosazuje možná hrstka „alternativních pomatenců“, zapomínáme ale, že naše těla se za tu dobu nijak nezměnila..
Nikdo je nepřipravil na nálož sacharidů 6x, 7x i 8x denně, na kotel pšenice k snídani, k obědu i k večeři, na to, že budou nonstop přežvykovat a zpracovávat kukuřičný sirup a fruktózové výtažky... To tu dříve nebylo - a kupodivu tu nebyly ani civilizační choroby. Není zvláštní, že dnes máme všude tolik osvěty, že máme tak „úžasné“, sofistikované zdravotnictví, a přesto pořád stoupá počet obézních lidí s cukrovkou a hormonálními problémy? Co když je to tím, že žijeme v neustálém nadbytku a ta půstová složka nám prostě a jednoduše chybí???
Ačkoli by to dávalo smysl, média, výživoví poradci a různé společnosti tuto tak jednoduchou a hlavně NESMÍRNĚ LEVNOU (že by v tom byl ten problém?) myšlenku odmítají přijmout. Ve výsledku vám dnes pomalu každá uklízečka z bufetu Na Růžku odrecituje, že „kdo málo jí, tak nakonec ztloustne, protože jeho tělo si dělá zásoby na horší časy.“
Do určité míry je to pravda. Lidské tělo má v sobě zakódovaný tzv. „spořivý gen“ – je naprogramováno tak, aby přežilo i s minimálním množstvím jídla v těch nejdrsnějších podmínkách. Ač tento mechanismus nyní, v době plných supermarketů, proklínáme, je to věc, díky které člověk přežil války, hladomory, nemoci, dlouhé putování bez jídla atd.
A také je to důvod, proč i anorektičky přežívají dlouhá léta o jedné müsli tyčince denně a ještě u toho zvládnou sportovat. Tělo je v tomto neuvěřitelně přizpůsobivé a s nedostatkem umí hospodařit a dokonce i šetřit (= přibírat).
Znamená to tedy, že hladovka je špatná a že bychom měli na půst zapomenout? Rozhodně ne! Hladovka je špatná pouze tehdy, pokud ji špatně praktikujete. Což bohužel znamená – pokud ji provádíte tak, jak to dnes a denně činí většina žen: Ráno si nedají „skoro nic“ – tzn. cestou do práce sní mastnou smaženou koblihu ze stánku a k tomu „coffee to go“ přeslazené tak, že v něm stojí lžička.
Žádné živiny, žádné bílkoviny, žádné vitamíny – potud je to jejich „nic“ opravdovým nic. Ovšem co se týká cukru a kalorií, nedělejte si iluze – tyhle sladké kávy mívají energie jak dva obědy a to člověk, vykonávající maximálně pohyb myší po pracovním stole, nemá bohužel kdy spálit.. Žena má sice pocit, že vlastně nic nejedla, ale její tělo (a slinivka a hormony, že ano) všechnu tu nálož cukru vidí. A vidí i další věci – tam sušenku od kolegyně (=nic), tam 3 slané tyčinky ze šuplíku (= třikrát nic), tam další hrníček slazené kávy i s přiloženou čokoládkou.
Odpoledne se definitivně rozhodne, že bude hubnout, ale pro jistotu nezapomene na dvě tři ukousnutí z bagety v nákupním vozíku, půlku banánu a jablíčka při chystání svačiny dětem a pár vanilkových rohlíčků při uklízení vánočního cukroví do lednice (= nic, nic, nic).
Večer s rodinou v restauraci si sice statečně opravdově NIC neobjedná (vždyť přece drží dietu!), ale nakonec totálně vyhladovělá z nedostatku opravdového jídla vyprázdní předem přinesený košík s pečivem, ochutná polévku a řízek od manžela a ve finále ještě dojede hranolky a sladký kompot po dítěti..
Takže ve výsledku sice „celý den nic nejedla“, ale při bližším pohledu pochopíme, že do sebe od rána až do pozdního večera prala jednoduché cukry, mouku a nějaká ta barviva.
Ani v jednom jídle nebyly skutečné živiny a potřebné látky, které by ji zasytily, proto se také cítila celý den „nedojezená“ a neposkytla organismu žádnou přirozenou a zdravou pauzu na to, aby mohl taky chvíli trávit.
Chápete, jak zmatené musí všechny hormonální pochody v jejím těle být, jak moc práce slinivka má, aby, tu sacharidovou spoušť dokázala jakž takž ukočírovat, kolik inzulínu musí neustále vyplavovat, aby zvládla nějak utlumit dopad všech těch cukrovinek?
Tato žena nejenom že tímto stylem stravování doopravdy nezhubne a pravděpodobně ještě ztloustne – také je téměř jisté, že se u ní dříve či později projeví inzulinová rezistence, polycystické vaječníky, ztučnění jater a cukrovka.
A přesto tato žena bude každému na potkání vykládat, že čím méně jí, tím více tloustne. Od půstu bude každého odrazovat, protože „sama vidí, že si že hladovění je to nejhorší, co můžete pro zdraví a hubnutí udělat“.
Nenechte se zmýlit - na vině není hladovka, na vině je ona sama :) Jak k ní přistoupit správně a jak ji provádět tak, aby byla prospěšná pro vaše zdraví a hormonální systém? To se dozvíte v dalším článku!