„Poslouchám svoje tělo“ a „Jíst se má všechno s mírou“ – dvě zaklínadla, kterými si lidská populace dokáže omluvit a vysvětlit konzumaci naprosto všeho – od každodenních litrů alkoholu, „zdravých tyčinek“ plných éček a umělých sladidel až po opulentní hostiny a grilovačky o pěti chodech, po kterých člověk přežráním nezvládne ani vstát od stolu. Tělo si o to řeklo, no ne? Upřímně, ne že bych byla jiná :D Když se třesu zimou a vraždila bych pro talíř vývaru, tak to fakt nespasí voda s citronem, když mám chuť na čokoládu, tak opravdu nechci sušené ovoce a když mi chutná k masu zelenina, tak si dám zeleninu a ne brambory jen kvůli tomu, že je to tak „na meníčku“. Být dobře najezená = základ spokojenosti :) Přesto mě víc a víc pálí otázka: Je možné poslouchat tělo a neublížit si? V poslední době mi totiž až nehorázně chutnají potraviny, které mají jedno společné – obsahují ve velkém látky s tak protichůdným a neprobádaným účinkem na lidský organismus, jako snad nic jiného. O čem je řeč? O FYTOESTROGENECH. Myslíte si, že VY je nejíte? Možná budete překvapeni..
Arašídové máslo. Fenykl. Cizrna. Fazole. Jáhly. Sojové produkty. Zase ten zatracený, VYNIKAJÍCÍ fenykl (ujedla bych se ho, to je fakt:) ). Lněná semínka. Brokolice. Dýně. Zelený čaj. To je jen malý výčet potravin, v kterých se fytoestrogeny ve velké míře koncentrují. Co jsou ale vlastně zač, že je vůbec řeším? Jde o látky, které mohou napodobit účinek ženského hormonu estrogenu. Jak známo, hormonální rovnováha je křehká věc – správných hormonů nesmí být ani málo, ani moc. Zatímco nedostatek estrogenů je pro ženu nežádoucí z důvodu možné neplodnosti, předčasné menopauzy nebo osteoporózy, jejich nadbytek je snad ještě horší – vede totiž k rakovině prsu a ženských orgánů.
Za častého viníka rakoviny je tak označována i tzv. hormonální substituční léčba, z které mají obrovské zisky farmaceutické firmy (ovšem většina lékařů o tom raději pod nátlakem taktně mlčí). Naproti tomu fytoestrogeny, jakožto přírodní látky, by karcinogenní efekty mít neměly a měly by naprosto přirozeným způsobem přispívat ke správné hormonální rovnováze. Anebo ne? Jakkoli je to neuvěřitelné, zdá se, že srozumitelná a jednoznačná odpověď na toto téma neexistuje.
Pročetla jsem si nesčetně studií, článků a výzkumů na toto téma a závěry jsou pro mě tak protichůdné a nejednoznačné, že nad tím zůstává rozum stát. Zatímco na jedné straně například lněné semínko riziko rakoviny snižuje, na druhé straně jej může zvyšovat :-) Sojové produkty, které nepovažuji už léta za nic prospěšného, na jedné straně působí jako endokrinní disruptory a poškozují štítnou žlázu, na druhé straně genistein v nich obsažený bojuje proti rakovině i všem nepříjemným příznakům menopauzy. Brokolice, jedna z mých nejoblíbenějších zelenin, je podle řady zdrojů sice nabitá fytoestrogeny, v mnoha jiných zdrojích jsem se ovšem dočetla, že pro změnu snižuje hladinu estrogenu a doporučuje se tak i pro muže, kteří chtějí mít hormony srovnané do latě :)
Co si z toho všeho tedy vlastně vzít? Je to pro mě dost zapeklitá situace, protože potraviny s obsahem fytoestrogenů nejím „jednou za čas“, ale spíše několikrát denně. A co je horší a pro mě dost pozoruhodné – neuvěřitelně mi chutnají a skoro mám pocit, že si na nich vytvářím určitou formu závislosti. Jako by to tělo po nich přímo volalo. Zřetelně to vidím třeba u té brokolice: je jedno, jestli si jí uvařím tři růžičky nebo půl hlávky, pokud si ji dám před sebe na talíř, tak ji zpravidla sním úplně všechnu. A co fenykl? Škoda slov :) Jeho lékořicová chuť mi natolik přirostla k srdci, že je z toho regulérní závislost i s abstinenčními příznaky – zásadně nakupuji jen v prodejnách, které ho mají a jakmile ho nemám pár dní, jsem naštvaná a nemám chuť na nic jiného. Bohužel jak známo, s jídlem roste chuť, takže mi opravdu nestačí pár lístečků, ale jsem schopná sníst každý den celou syrovou bulvu. A že fenykl ve větších dávkách opravdu vykazuje určité narkotické účinky, to už není problém si dohledat :) 
Podobné to mám se sojovými výrobky, proto jsem si je zakázala už před lety – ani sama sebe nedokážu přesvědčit, že by na hltání celých kostek tofu a půlkilových kelímků sojových „jogurtů“ mohlo být něco prospěšného. Ovšem co se týká konzumace cizrny, fazolí nebo arašídového másla, tam se rozhodně neomezuji a moje spotřeba je taková, že se to ani nesluší říkat nahlas :)
Takže když se na to podíváme střízlivě, není divu, že si nad potenciálně nebezpečnými účinky fytoestrogenů trošku lámat hlavu musím.
Poslouchat tělo je hezká věc, ale rakovinu si vypěstovat nechci :)
Poradíte? Máte odkazy na relevantní studie? Jíst či nejíst fytoestrogeny? Jaký je Váš názor? Podělte se v komentářích!
2024 ©