Ano, je to neuvěřitelné - po řadě článků, ve kterých jsem na českých restauracích nenechala nit suchou, dnes budu chválit, chválit a zase chválit. Úsměv na tváři a pocit „v bříšku jako v pokojíčku“ mi ovšem nevykouzlil žádný z pražských podniků ověnčených Michelinem, nýbrž v tom nejlepším smyslu „vesnická“ restaurace v Lukách nad Jihlavou.
Když mě tam rodiče vytáhli na cyklovýlet, v duchu jsem se předem smířila s další typicky českou náloží těžkých, na mouce připravovaných jídel ve stylu UHO, hromad cibule, studených polévek, tvrdých steaků a nedovařených lilků :D Restaurace s příznačným názvem Kolnička mě ovšem pěkně dostala :)
Jedinou šmouhou na začátku byla vedle sedící „dáma“ se zapáleným cigárem, jelikož však po pěti minutách – doslova – vysmrádla pryč, na nic dalšího nemám důvod si stěžovat. Po dlouhé době opravdu špičková obsluha - příjemná, ale ne vlezlá, pozorná, ale ne otravná, profesionální – nikoliv AROGANTNÍ. A navíc chodí bosa :)! Výběr jídel úžasný, vedle stálé nabídky i denní menu včetně čerstvých steaků a ryb a co jsem ocenila zejména – boudička ala „salátový bar“, kde si odpůrci brambor a knedlí mohou naložit a nakombinovat zeleninovou přílohu přesně podle přání – od pečených cuket a paprik přes rajčata a olivy až po salát coleslaw. Toto by mělo být všude :D!!!
Přes přeplněnost zahrádky i vnitřních prostor jsme měli jídlo na stole opravdu bleskově – a to jídlo tentokrát nejenom dobře vypadalo a dobře vonělo, ale především taky neskutečně chutnalo. Obrovský krásně krvavý hovězí steak (kde jste, mé vegetariánské časy?!) se rozplýval na jazyku jako dortík, ovšem salát z cizrny a černých fazolí jako příloha – to mi tu snad někdo ušil na míru?! Miluju cizrnu :D! Taky jsem celé jídlo vdechla během několika minut, ačkoliv by mi bohatě stačila půlka. Mňam! Stejně delikatesní byl prý i tátův telecí řízek s brambůrky a mámin čerstvý pstruh – pro nedostatečnou kapacitu žaludku jsem už neochutnala, ale věřím jim :)
Na dortík sice nedošlo – to bychom asi neodjeli na svých kolech, ale sanitkou se žlučníkem rovnou do nemocnice - zato pivek Ruprenc padlo několik, stejně jako káviček. A panáčky hrušky jako pozornost podniku už byly jen pověstnou hruštičkou na dortu (ano, je to klišé, ale uznejte - sem se prostě hodí :) ) PS1: Kolničce tímto děkujeme! PS2: Příště přijedeme zas – musíme z toho menu ještě ochutnat TOLIK jídel.. :)
2024 ©