Takový článek tu byl nedávno, že? Psala jsem sice vzápětí i o tom, co mi dělá radost, ale nemůžu si pomoct - věcí, co člověka nějakým způsobem minimálně „podráždí“, se prostě vždycky nashromáždí tak nějak více.. :) Takové pitomé číslování domů, neomalenci v MHD nebo hloupá pokladní v supermarketu – to je panečku matroš :D Ale začneme hezky zlehka. Třeba u kafíčka :-)
„Coffee to go“
„Coffee to go“ je takový hezký výraz.. Dobře se pamatuje, dobře se vyslovuje a vůbec vypadá tak nějak světově. Patrně v tomto duchu uvažuje každý stánkař, každé bistro a každá pekárna, která si tohle profláklé rčení bez přemýšlení vylepí na výlohu nebo dveře. Že je to kvůli cizincům? Jo aha.. :-) Jelikož každá Lhota je dneska plná cizinců, tak to potom jo. Jenom kontrolní otázka číslo 1: Když „coffee to go“, proč teda ne taky „tea to go“ nebo „croissant to go“? Kontrolní otázka číslo 2: Až nějaký ten zbloudilý Texasan opravdu vejde dovnitř, dá Máňa z pekárny za pultem dohromady anglicky aspoň holou větu? Nebo to bude jen „trapas to go“ :)?
Pokladní „Ještě jsem se dneska nevytentovala..“
Co si budeme povídat, pokladní v supermarketu má tvrdý chleba. Otravná a rutinní práce ve stresu, spousta zodpovědnosti, přesčasů a peníze minimální. Zaměstnanců je málo, povinností hodně – a tak se někdy může stát, že nemá chudák čas se ani dojít vyčůrat.. Opravdu je ale nutné sdělovat to svým zákazníkům rovnou do obličeje? Možná jsem citlivka, ale připadá mi jako vrchol neslušnosti, aby po sobě prodavačky před nakupujícími pořvávaly interní věci přímo „na place“, případně, aby během markování Vašeho zboží svěřovaly kolegyni přes rameno, že se od rána nestihly ani „naž.. at“ nebo „vy.. at“.. V Německu nebo Rakousku by se vám tohle nestalo, v českých obchodech klasika. Smutné. A nechutné. Tečka.
Boxeři v MHD
Ježdění mastnou tyčí je zážitek sám o sobě – jen málokdy se vám poštěstí natrefit na vůz, kde nikdo nepáchne dva týdny nemytým potem nebo netrpí velice hlasitou samomluvou. I v případě, že si zapomenete knihu nebo nějaký studijní materiál, tak máte většinou o zábavu postaráno. Jinak jsou ale vozidla MHD poměrně nudná a strohá – všechny mastné tyče stejné, všechna okna stejná, všechny dveře stejné, všechny sedačky stejné. Nebo ne?! No.. asi ne. Jak jinak si mám vysvětlit všechny ty experty, kteří do vás prostě MUSÍ i v autobuse nacpaném do posledního milimetru neurvale vrazit a s dychtivým „s dovolením“ vám pošlapat boty, ušpinit kabát, zpřerážet klouby na rukou a svými špeky vám rozdrtit obsah tašky, jen aby se mohli proboxovat přesně o metr jinam nebo si stoupnout k vedlejšímu okýnku? Že by každý ten flek v tramvaji vyzařoval určitou specifickou auru nebo jim jiné sedadlo víc vyhovovalo podle feng-šuej? Potřebují ti lidé sledovat krajinu za okny z přesně vypočítaného úhlu? Nebo snad mají svůj výskok z autobusu rozplánovaný na mikrosekundy a z druhého konce toho dvoumetrového jezdícího „gigantu“ by navazující spoj už nestihli? Asi to pro mě zůstane navždy nevyřešitelnou záhadou, ovšem jedno vím jistě – ještě jednou mi tohle někdo udělá, pak už se asi opravdu se zlou potáže.. :-)
Mít v hospodě žízeň aneb „Džbánek vody? Nemáme!“
Nevím, zda jsem v tomhle nějaký unikát, ale tak nějak mi přijde přirozené během dne mít žízeň a pít vodu. Ovšem asi to unikátní je, jinak by někde neustále nevycházely články o důležitosti pitného režimu s větami jako „dejte si láhev vody na stůl a DONUŤTE SE PÍT,“ nebo „pokud vám voda nechutná, zkuste alespoň DŽUS NAŘEDĚNÝ VODOU (pak není divu, že tu má každý nadváhu, ale to je na jinou debatu). Ať si každý dělá, co chce, co ale považuji za opravdový trapas, je nedostat napít v restauraci.
Během jídla a po jídle (zvlášť, pokud je slané, masové, kořeněné, pečené atd.), považuji za normální dostat naprosto obyčejnou žízeň, na kterou nepomůže nic jiného než naprosto obyčejná voda. Ne bublinky, ne na modro/růžovo obarvený cukr, ne „domácí limonáda“, děkuji pěkně, prostě jen voda. Klidně z kohoutku a klidně s ledem, dám za ten džbánek třeba 30 Kč, ale hlavně ať je! Je na tom něco divného? Zřejmě ano – v málokteré restauraci jsou ochotni vám přinést vodu v množství větší než plivanec.
Dokud je u nás pivo stále levnější než voda, pak asi na jídlo do restaurace chodit prostě nebudu: pokud jsem na obědě dvě hodiny a měla bych si dle přání hospodských objednat dejme tomu 6x lok Matonni za 50 Kč, dala bych minimálně tři stovky jenom za to, abych neměla v krku jak na Sahaře. Připadá vám taková cena přiměřená? Mně tedy ne.
PS: Nemluvím samozřejmě o expertech, kteří by chtěli sedět celé odpoledne v putyce o kýblu „kohoutkové zadarmo“, ale upřímně řečeno, nikoho takového osobně neznám.
PS 2: Zajímavé je, že když mi bez ptaní donesou na stůl kečup, cukr, sojovku, mísu s pečivem a další věci, kterých se nedotknu, nikoho nezajímá, že to nejím, ani mi za to nedají slevu, ani mi neměří, jestli jsem toho kečupu náhodou nespotřebovala příliš, ani neřeší, kolik jídla takto zbytečně vyhodí. Co na to říct – voda prostě není zadarmo :P!
Nelogické číslování domů
Bývalo kdysi dobrým zvykem, že čísla domů v ulici šla v logické následnosti po sobě a zatímco na jedné straně byla sudá, na druhé lichá. Že? Chachá – ne tak dnes a ne tak v Praze :) Doba nám pokročila k nesmyslnosti a pro mě je tak novodobým „dobrým“ zvykem spíše to, že pokud někde hledám určité číslo, s naprostou jistotou vím, že tam nebude :D A samozřejmě MILUJU tyto situace, kdy v časové tísni mašíruju z jednoho konce nějaké ulice na druhý a v duchu si říkám, jestli opravdu vidím správně. 2, 4, ... 7, 8??? Ale já chci ŠESTKU!!! Á, támhle ji máme.. ale počkat, to je rohový dům a tím pádem už jiná ulice!!! Takže zpět, musí to být na opačném konci! Jen se podívejme: 1, 3, 5,..., 21, 19, 17, ..??!!! Ačkoli tenhle trapný výraz nesnáším, tady mi nezbývá než dodat – „TOHLE PROSTĚ CHCEŠ :D!“
„Zdravá výživa“
Nejnadužívanější klišé dnešní doby, pod které se schová naprosto cokoliv - stačí si pustit televizi, internet nebo otevřít nějaký časopis. „Spotřebitelé se dnes zaměřují na zdravý životní styl, vyhledávají různé müsli, cereálie a podobně." (Jako že zapečené olejem slepené a proslazené plesnivé vločky jsou zdraví samo??? To už i ten rohlík je na tom lépe..).
„Zákazníci dnes chtějí i zdravé přílohy, například kuskus.“ (Kuskus je normální pšeničná bílá těstovina jako třeba kolínka nebo písmenka do polévky, ale buhvíproč je u nás považována za něco zdravého). „Češi se v posledních letech zaměřili na kvalitu, daleko více vyhledávají nákupy ve Zdravých výživách.“ No není to krása? Problém je, že v prodejně „Zdravé výživy“ dnes koupíte úplně všechno - od umělých sladidel přes sojový separát po proteinové nápoje a instantní směsi plné chemie a náhražek. Zdravé? Nemyslím si. Stačí to většině lidí? Ano. Přitom by stačilo používat další otřepané klišé – „selský rozum“ – a bylo by nám mnohem lépe. Jednoduše řečeno, když je něco rozvařené do mrtě, sladké jak cecek (pardon) a váš krevní cukr to vystřelí do závratných výšin (marmelády, müsli tyčinky, džusy, šťávy, sirupy z agáve a dalšího), pak to prostě nemůže být zdravé, ať to má na obalu napsáno cokoliv. Stejně tak pokud nějaká potravina docílila svého vzhledu, barvy a konzistence pouze použitím chemie, tak to asi pro tělo a trávicí systém nebude úplně košer („zdravé sladkosti“, instantní směsi, aromata, fitness tyčinky,..).
A do třetice, pokud něco chutná sladce a přitom to má 0 kalorií, cukru, sacharidů a nápis „light“, tak je prostě taky něco špatně.. Samozřejmě – nic mi do toho není, a pokud někomu vyhovuje cpát se pšenicí zalitou fruktózou (což je třeba kuskus s medem), případně opačný extrém - jíst uměle proslazené palačinky bez kalorií a zapíjet to colou light - je to jeho volba. Jen bych to asi nehulákala do světa jako zdravý životní styl..
Slevy, které nejsou slevy aneb „Nechci slevu zadarmo“
O slevách, které nejsou slevami a fintách supermarketů by se daly psát slohovky – někdy to asi zažil každý, kdo vůbec kdy do nějakého obchodu vlezl. I když si myslím, že na mě si v tomhle jen tak někdo nepřijde :), ne všechno jde prostě předem neodhadnout. Koupila jsem si třeba v Albertu čajové svíčky, 100 ks tuším za 60 korun. Normálně stojí víc, že? Moje radost se poněkud zmenšila, když jsem zjistila, jak báječně tyto svíčky hoří – jednoduše řečeno, každá vyhoří cca do dvou třetin :) Pak je můžete vyhodit. Ve stejném obchodě jsem si koupila „v akci“ také balenou vepřovou plec. Princip akce mi došel doma, když jsem chtěla maso uvařit – čisté svaloviny na ní bylo zhruba stejně jako šlach, celých kusů sádla a dalšího odpadu, přičemž po uvaření se toto množství ještě smrsklo na opravdu skromnou hromádku. A to se vyplatí :)! Samostatnou kapitolou jsou pak případy, kdy jsou velká balení něčeho „v rámci akce“ méně výhodná než malá :-) Například litr mýdla „v akci“ stojí víc než litr mýdla normálně prodávaného, kilo a půl akčního balení mražené zeleniny vyjde v přepočtu na kilo dráž než běžně prodávané kilo a tak dále. Málokdo si toho všimne – většinu lidí totiž nápis „sleva“ úplně omráčí :-) V rozporu se zákonem to asi není, takže koukejte hlavně na cenu měrné jednotky. Nebuďte jako ovce a nenakupujte ve stylu hesla „Nechci slevu zadarmo :)“.
Tak a to je pro dnešek vše:) Přeji vám šťastné vykročení do nového týdne - pokud možno bez žízně a srážky s blbcem :-)
2024 ©