Jakožto téměř venkovance přivandrovalé do Prahy ze zapadákova bez MHD, mi připadá naprosto přirozené, že pokud se chci někam dostat, musím použít nohy. Nebo aspoň vždycky připadalo. V Praze jsem ovšem s takovýmto naivním a staromódním smýšlením tvrdě narazila. Jakže prosím, vy tam chcete dojít PĚŠKY?! Jak zvrácené :-)
Když jsem sem před více než devíti lety přišla poprvé, nestačila jsem valit oči. Ne na metro, Pražský hrad nebo špinavce v ulicích, ale na tu neuvěřitelně zlenivělou společnost. Chvílemi jsem si nebyla jistá, jestli náhodou nejsem někde v Rusku, kde jsou od sebe jednotlivé body vzdálené stovky mil (asi..). „Kam že se chcete dostat? No tak to neujdete, to je STRAŠNĚ DALEKO!“ Bylo. Slabých pět minut chůze.. 
To, že by mi čekání na tramvaj a následné tři doporučené přestupy zabraly pětkrát tolik času, už zřejmě patří ke koloritu velkoměsta, stejně jako to, že nikdo nezná a neporadí Vám ani jméno sousední (!!!) ulice, protože se buď a) orientuje pouze podle názvů zastávek MHD nebo b) jezdí každý den tu samou trasu autem až do garáže, ne-li rovnou až do postele.
Co se to s tou populací dneska děje, že pohyb, který je pro nás nejpřirozenější na světě – totiž chůze – je považován za výstřelek pro blázny a chodec za téměř ohrožený druh? Co chůze – ono je vlastně pro většinu obtížné vydržet i třeba minutu jen stát :)! Jak jinak si mám vysvětlit, že i ty nejmladší slečny mají potřebu vecpat se do tramvaje a bez ohledu na cokoliv a kohokoliv kecnout do nejbližší sedačky, jako by trpěly pokročilým stádiem revmatismu?
Onehdá jsem se také nestačila divit, když mi spolubydlící představila svůj sofistikovaný „jízdní řád“, kterým se dostává do školy...
Zahrnoval všechny druhy pražských dopravních prostředků (metro, tramvaj i autobus – pravda, loď tam asi nebyla) a cca 4 přestupy, jenom aby náhodou nemusela někde udělat krok pěšky navíc. Přestože by mnou doporučeným pěškobusem z místa B do místa C ušetřila asi polovinu času, tuším, že kdyby přišla řeč na to, „kdo z nás je větší cvok“, většina Pražáků by hlasovala pro mě :-)
Prostě a jednoduše – Pražáci jsou Páni a velcí páni nechodí pěšky, to je snad jasné.
Jsem tu už takovou dobu, a pořád jsem si na to nezvykla. (A DOUFÁM, že ani nikdy nezvyknu :)!) Přesto bych hrozně ráda pochopila pár věcí, takže se tady zkusím zeptat veřejně. Milí měšťáci, (a především dámy), vysvětlete mi, prosím:
1) Jaký má přesně smysl čekat 15 minut na autobusové zastávce, následně popojet 10 metrů a vystoupit, když pěšky už bych v cílové destinaci byl/a desetkrát? Nemluvím o situacích, kdy a) padají trakaře, b) máte dvoumetrové podpatky nebo c) s sebou táhnete tolik věcí, že by vydaly na stěhovací vůz . (Pozn.: S případy a, b, c jsem se v reálu ještě nesetkala..)
2) Proč si voláte výtah (a dokonce jste ochotni na něj i čekat!), když chcete sjet jenom o jedno, případně dvě patra DOLŮ? Že schody, pokud vedou nahoru, pro většinu lidí neexistují, to už jsem pochopila, ale dolů?
3) Proč se na eskalátorech nemůžete ANI POHNOUT a alespoň mírně to urychlit? A pokud vás tak strašně bolí klouby (koho ve dvaceti letech ne - zvlášť, když pořád jenom sedí), co alespoň případně uhnout (tou obří těžkotonážní kabelkou/zadnicí/nákupní taškou) ostatním trošku na stranu?
4) Jak moc se vyplatí ujet 10 metrů z domu/bytu/koleje na zastávku MHD, nechat tam auto a při zpáteční cestě s ním zase odjet? Nebo jinak – proč to vlastně děláte? Je příčinou to, že by Vám cestou ze zastávky hrozilo přepadení a ublížení na zdraví nebo se jen učíte startovat a parkovat? (Ano, já vím, že správně je jako vždycky cé – 5 minut chůze by mě zabilo – ale přesto to zkouším :-) )
Poznámka na závěr: Je mi jasné, že polovinu lidí tímto článkem nesmírně vytočím a nas... (protože jakkoli je někdo líný, shnilý či do auta vrostlý, CO JE MNĚ, SAKRA DO TOHO?!), polovina pochopí nadsázku a ta třetí polovina se vrátí „na stromy“ a začne s novým rokem (nový rok je ideální start na cokoli, jak víme) konečně aspoň občas chodit a běhat a vůbec používat takové ty svaly, o kterých možná ani netušili, že je mají. Tak či tak mě potěší každá odezva - ráda se nechám poučit.. :)
2024 © 