Tento týden se mi stalo něco neuvěřitelného.. Vlastně bych ani nečekala, že k tomu někdy opravdu dojde – což je vzhledem k rychlému plynutí času okolo nás přinejmenším bizarní úvaha. A jelikož už to potkalo opravdu velké množství lidí v mém okolí, možná mi mělo dojít, že je to nevyhnutelné. Chyba! Nic mi nedošlo a o to víc a nepřipravenou mě to teď zasáhlo. Ano, tento týden mi opravdu bylo třicet. Můj věk už nebude začínat dvojkou, jsem tedy vlastně oficiálně stará! Jak se to jenom říká – Mládí v hajzlu, důchod daleko :)? Všechny ty seznamy typu „xxx věcí, které musíte stihnout do třiceti“ jsou pro mě jednou provždy pasé. Co si jenom počnu? Nejenom, že jsem se nestihla vdát, povít dítě či dvě a adoptovat černocha na dálku (tak nějak by se to asi na slušnou dívku patřilo), dokonce jsem ani nenavštívila Nový Zéland, neskočila si padákem ani nejedla o dovolené v divočině brouky a červy (tak nějak by to asi bylo cool). A teď už bych se měla začít chovat dospěle a zodpovědně? Přestat se cpát arašídovým máslem, nosit růžová trička a gumičky ve vlasech?
Asi chápete, kam tím mířím, a asi sami znáte odpověď: Ne, neměla :) Kromě toho, že v hloubi duše stejně nevěřím, že je mi už tolik (opravdu neudělal někdo v mém rodném listě chybu?), beru třicítku vlastně jako takový ideální mezník – jste ještě dost mladí, abyste mohli všechno, a už dost staří, abyste nemuseli nic :-)
Svět je dnes čím dál rychlejší, plný možností, plný informací, plný.. nátlaku. Kolem třiceti však přece jen jako by přišlo lehké vystřízlivění a s tím paradoxně i úleva:
- ať uděláte cokoliv, nikdy se nezavděčíte každému
- ať to uděláte jakkoliv, vždycky to půjde udělat i lépe
- ať se rozhodnete pro cokoliv, bude kolem i tisíc dalších možností
Co horšího, i kdybyste se rozkrájeli, tak:
- nepřečtete všechny dobré knihy
- nepodíváte se na všechny dobré filmy
- pravděpodobně se ani nepodíváte do všech zemí na světě!
- nezhlédnete všechny zajímavé seriály a videa
- nenavštívíte všechny výstavy a přednášky
- neochutnáte ani neuvaříte všechna skvělá jídla
- nenaučíte se všechny jazyky
- neovládnete všechny sporty
...
Mám pokračovat :)? Pointa je v tom, že tolik prostoru v životě prostě není a nemá smysl na sebe vyvíjet zbytečný nátlak. Není dobré mrhat časem, který máme. Na druhou stranu – kdo rozhoduje o tom, co je prokrastinace a co relaxace? Kdo říká, že větší výkony vás udělají šťastnějšími? Že víc vysokoškolských titulů nebo peněz z vás učiní lepšího člověka?
Namísto vytváření nesmyslných vznešených cílů a namlouvání si, jak od třiceti bude všechno jinak a jak do roka vylezu na Everest a naučím se čínsky, jsem se proto rozhodla, vytvořit si úplně jiný seznam, než by asi bylo záhodno :) Jaké jsou moje cíle pro následující rok?
- co nejvíce si hrát s Maličkou :-)
- hrát si i s tou, která už tak úplně maličká není..
.. a samozřejmě i s tím, který už má taky svoje roky :-)
- každý den být co nejdéle na čerstvém vzduchu
- užít si vůni kafíčka, kdykoliv bude příležitost
- zaběhat si v dešti, v trávě, v listí i ve sněhu..
- zalyžovat si..
- zbytečně o všem nepřemýšlet
- číst, rozšiřovat si obzory a vzdělávat se, když to půjde..
-.. ale nezlobit se na sebe, když to nepůjde. Už holt nejsem nejmladší :D
- občas se zastavit a jen tak pozorovat přírodu..
- častěji psát, kdykoli bude nálada. Více si zapisovat své úvahy, postřehy, básničky a rýmovačky. Třeba z toho něco vyleze :)
- každý den si dát něco dobrého
- poslouchat svoje tělo
- koupit si na sebe něco krásného a barevného. Něco jako žluté lacláče s fialovýma kvítečkama. Černá patří do rakve!
- projet se na kole
- hrát tenis jako zamlada :)
- a to nejdůležitější? Nestresovat se tolik. Stejně to nikdy nebudu mít hotové :D
2024 ©