Já jsem řidič! Kdo je víc?!

Proč se bojím řídit?  Došla jsem k závěru, že silnice jsou mimořádně specifické prostředí - tak moc, že se to vymyká normálnímu chápání. Chci tím říct: jak je možné, že každému plešatému pupkatému strejcovi naroste sebevědomí o tisíc procent, sotva usedne na sedadlo řidiče? A opravdu je nutné chovat se jako namyšlený, nesnesitelný a sprostě mluvící idiot, jenom proto, že mám pár let zkušeností a umím trochu kroutit volantem :D? Sama jsem řidič vysloveně sváteční a za volant se rozhodně nehrnu, pokud to není opravdu nutné. Nicméně i v roli spolucestujícícho-pasažéra si dost často vyposlechnu takové řeči, že si čím dál tím častěji pokládám otázku: CO je na těch silnicích tak zvláštního, že by tu začátečníky každý nejraději střílel kulometem?

Nevšimla jsem si, že by taková atmosféra panovala kdekoliv jinde. Nikdy by mě nenapadlo útočit třeba na tlustou paní snažící se běhat, že zabere celou stezku v lese. Posmívat se starší generaci v jazykovém kurzu za jejich nenapravitelný český přízvuk. Neviděla jsem vysekané borce na kole, že by pokřikovali na dvousetkilové spoluobčany cokoliv ve stylu – „ty debile nemožnej, kam jedeš, nevidíš, že mi blokuješ cestu?!“, stejně jako mě samotnou by nenapadlo na kurzu vaření, tenisu nebo nějaké jiné činnosti, kterou ovládám, pořvávat na ostatní: „ty pí..o marná vypatlaná, proč tu vařečku /raketu držíš jako prase kost?!“

A nechová se tak NIKDE ani většina ostatních normálních lidí – tak nějak se všeobecně bere jako fakt, že začátečníky je fajn podporovat, oceňovat, případně aspoň tolerovat – ne je ponižovat, zesměšňovat a podrážet jim nohy. Platí to napříč obory, ve všech prostředích a činnostech – kromě SILNIC!!! Tam se chyby nepromíjejí, začátečníci tam nepatří a chce-li se někdo naučit řídit, ať tak činí někde u stodoly v kravíně, na samotě u lesa nebo ještě lépe na Marsu. Protože silnice patří ředitelům a ředitelkám zeměkoule – co na tom, že jakmile vylezou z auta, jsou to často lidé s IQ tykve, kteří nevědí ani, co je deodorant a jejichž do nebe volající sebevědomí rozhodně není na místě. Mám k tomu tedy dvě otázky: Otázka číslo jedna: Všimli jste si toho taky? Otázka číslo dvě: Kdo mi to vysvětlí :-)?