Před více než měsícem jsem tu přísahala, jak budu více psát. Inu.. kde jsou články :)?! Říct, že v mé hlavě, je hloupá výmluva – tam nejsou články, jenom takové útržky.. :-) Nicméně když koukám na svůj poslední výtvor, nemůžu říct, že bych úplně prokrastinovala. Hrála jsem si intenzivně s koťátkem? Jasně, že ano! Chodím denně na vzduch? Bohužel někdy i třikrát :) A jestli jsem si byla zalyžovat? Tak určitěěě... :)
Byla to jarní lyžovačka jak se patří – Zell am See připomínalo odpoledne spíše koupaliště a tři roláky, které jsem si na sebe v záchvatu zimomřivosti navlékla, byly po jedné jízdě na ždímání.
Teploty atakovaly šestnáctku a některé sjezdovky by mohly s klidem sloužit jako cvičiště k lyžování na trávě. Jedinou sněhovou jistotou v oblasti tak zůstal Kaprun, který jsem opět navštívila po více než sedmi letech. Nikoliv překvapivě tak připomínal mraveniště :)
Třetí den se příroda vzbouřila a namísto slunce nastoupila bílá tma, sníh, vichřice a mráz do prstů. Alespoň byl čas užít si i jiné alpské radovánky – Leberknödel Suppe, Würstel mit Senf und eine Tasse Kaffee, bitte :) Čtvrtý den vystřídaly sníh provazy vody a jelo se domů. Ale stálo to za to :-)! Rakousko opět ukázalo svou vlídnou tvář, když jsem ráno u lanovky ztratila a večer na tomtéž místě zcela samozřejmě znovu nalezla svoji fungl novou Gore Tex rukavici – to by se vám v Česku prostě nestalo.. Palec nahoru :)!
Ještě před horami jsem ovšem věrna svým dalším slibům z minulého článku netradičně brzy zahájila cyklistickou sezonu – 1. vyjížďka se konala už 5. března a protáhla se na úctyhodných 60 kilometrů!
Přes místy šílený terén se namísto očekávané únavy, fňukání a bolavých nohou dostavila euforie a báječný pocit z dobré formy. Tak dobře mi na kole dlouho nebylo – a to věřím, že lepší dny ještě přijdou! A chci si koupit lepší kolo! Jo :)
Nu a co tu máme dál? Jestli si dávám každý den něco dobrého? Samozřejmě :-) Znovu jsem například objevila kouzlo kakaa a moje spotřeba roste :)
Člověk by nevěřil, jak jej dokáže naladit i ta vůně linoucí se z hrníčku a jak i troška zasytí, zahřeje a zažene chuť na sladké. Dělám si ho pochopitelně bez mléka i bez cukru – ta intenzivní čokoládová chuť je prostě boží!
Dalším bodem bylo.. ano, poslouchat své tělo! Přiznávám, že tohle je pro mě pořád ještě nepřekonatelný problém. Mockrát bych si radši odpočinula, ale pokud nemám pocit, že únavou padám večer na hubu, cítím se tak provinile, jako bych celý den proflákala :) Touha po endorfinech, vzdělání nebo kulturním zážitku je prostě silnější a dost často u mě jde na úkor spánku, jídla nebo relaxace. I když pár vlaštovek se vlastně už objevilo. Tento týden jsem učinila ústupek v podobě vynechání jedné zajímavé přednášky – po dvou hodinách spánku bych si z ní asi moc neodnesla. Naopak když se mi před pár dny naskytla příležitost dát si po sto letech smažák s hranolkama, neváhala jsem :D
(Pozn: tohle není smažák, samozřejmě. Foto je ilustrační :) )
Měla jsem na něj totiž takovou zvědavou chuť už snad dva roky (snědla bych to vůbec ještě? bylo by to jako od babičky?) a konečně jsem se ocitla v tom správném podniku, hladová a v časové tísni :-) Nebylo to špatné, vlastně jsem hlady vylízala i tatarku do poslední kapičky :), ale upřímně, znovu už to mít nemusím. Vařené hovězí na houbách je lepší, sorry jako :)
Co se zatím nepovedlo, ale půjde napravit s radostí a lehkostí? Jasně, málo píšu! Ale ono je to jednoduché, stačí jenom začít.. :) A také jsem si zatím nekoupila nic krásně bláznivě barevného. Tak co kdyby to třeba bylo.. to kolo:)?!!
Jinak svůj „plán“ :D plním celkem poctivě - vůni kafíčka si užívám, co to jde, a co se týká vzdělávání, přes ústupek z tohoto týdne se zlenivět zatím nechystám – tento víkend mě čeká festival Evolution a tam si vše jistě vynahradím více než důstojně :)
Ale v klidu a pohodě, žádný stres do prasknutí hlavy! Člověk si musí nechat i čas a energii na ty, kdo ho potřebují.. :)
2024 ©