„Instantní káva není káva,“ nesmírně populární hláška, kterou se poslední dobou ohání spousta lidí, kteří si chtějí dodat na důležitosti, vážnosti a světáckosti. Vím, o čem mluvím – coby milovník instantní kávy jsem za své křupanství byla takto poučena již několikrát (vlastně to schytávám při každé příležitosti). Upřímně, dost často nevím, jestli se tomu mám smát nebo brečet. Ano, já chápu, že rozpustné kafe, které prošlo dlouhým procesem lyofilizace nebo zahřívání, stěží dosáhne kvalit a vlastností pravé čerstvé kávy. Ovšem kritiku takového výrobku bych čekala od opravdového ZNALCE, který ocení chuť skutečné SAMOTNÉ kávy, který miluje její aroma a rozpozná spousty jejích druhů, chutí, tónů a vůní. A jaká je realita? Ve skutečnosti řada těchto světáků a snobů pije kafe S MLÍKEM a CUKREM. Ano, instantní káva pro ně není káva – ale do té své – na co si hraješ – kvalitní a „pravé“ kávy si naprosto běžně nalijí půl hrnku mléka z krabice (což vlastně taky ani není mléko, že :) ) a nasypou dva tři cukry. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale máloco je směšnější – je to asi totéž, jako bych poučovala číšníka, že „svíčková“ se dělá jedině z pravé svíčkové (nikoliv z kližky, z kýty nebo jiného kousku masa, chraň bůh) a pak si na tu pravou svíčkovou za astronomickou cenu nakydala půl lahve kečupu, tatarky a hořčice. Případně vyžadovala zásadně víno typu „pozdní sběr“ nebo „výběr z hroznů“, které bych si ale vždy přichutila poctivou dávkou cukru nebo třeba medu a skořice :D
Vyšperkovat to lze asi už jenom tím, že si k tomu svému „kvalitnímu pressu“ („kdepak instant nebo turek, fuj fuj, jak to může někdo pít“) dáme laciný zákusek s lahodnou šlehačkou ze spreje, případně kopeček delikátní uměle barvené zmrzliny z rostlinného tuku nebo tu úžasnou sušenku Lotusku za 5 halířů (po jejím složení nebudeme pátrat, nejsme přece fifleny ani anorektičky..) ) Gurmánům zdar :)
2024 ©