Koupila jsem si v obchodě nektarinku. Pro většinu lidí naprostá banalita, pro mě osobně něco nevídaného a námět na článek :) Něco takového jsem totiž neudělala celé roky – ovoci se kvůli fruktóze dlouhodobě vyhýbám a abych byla upřímná, v podstatě jsem už úplně zapomněla na jeho existenci :) Ovšem snad vlivem momentálních veder a lákavě nostalgickou ovocnou vůní někde v obchodě (vůně ovoce mi vždycky připomene první dovolenou v Řecku, když jsem byla malinká) jsem na ni dostala zničehonic obrovskou chuť. A chutě se musí poslouchat, že ano :) Inu koupila jsem si rovnou tři, doma si je dala krásně nachladit (gurmán se nezapře..) a jala se ochutnávat :D A upřímně? Byl to šok :)
Něco tak strašně sladkého jsem totiž neměla v puse ani nepamatuju.
A to nepíšu, abych působila morálně na výši, ale proto, že mě to opravdu překvapilo. Že je šlechtěné ovoce záměrně sladké jsem věděla, jen jsem netušila, že až tak moc – připadalo mi, že i bílá čokoláda, zapékané musli nebo Haribo bonbony (vše prošlo mými nákupními recenzemi zde na blogu) vedle nektarinky blednou závistí :)
No a jestli mi to chutnalo? Docela i chutnalo, ale.. víc než půlku jsem jí sníst nedokázala :-) Ovšem návrat do dětství to byl hezký, takový ten pocit ulepené pusy z ovoce dávno nepamatuji :)
Zbytek mi pomalu měkne v lednici – nějak nemám zatím chuť se znovu nasladit :D Což mě ale přivádí k zamyšlení – kdo jí vlastně sladké a kdo ne? A co já - jím sladké nebo ne?
Většina lidí ví, že běžné komerční sladkosti z obchodu nekonzumuji – to ale neznamená, že bych se úplně vyhýbala sladké chuti. Naopak: miluju svoje cheesecaky, perníky a brownies, pudinky z ořechových másel a recepty plné kokosu, máku a oříšků. A stejně tak miluju hořkou čokoládu! Ke slazení používám vanilkový nebo kokosový cukr, žádná umělá sladidla nebo moderní zdravé-nezdravé fruktózové sirupy. ALE! Nic z toho, co kdy v kuchyni vytvořím, není zdaleka tak sladké jako ovoce :-)
O to více mi teď přijde nespravedlivý postoj, který je ve společnosti zakořeněn – zatímco čokoláda a obecně „sladké“ je démonizováno jako „strašák diet“, ovoce je považováno za zdravou a nezbytnou součást jídelníčku.
Nikdo by se nepozastavil nad tlustou ženou, která jí jablka, zato si umím představit, jaké pohledy by vyvolala žena svačící kus čokolády :D
Přitom obsah cukru a negativní působení na játra je u ovoce opravdu mnohem vyšší než u řady „sladkostí“, nemluvě o tom, že vám z něj opravdu rychle vyhládne (glykemický index je nakonec na tomto blogu zmiňován neustále). Vážně je tedy nutné jíst pravidelně něco, co vyvolává v mozku touhu jít a sežrat co potkám??? Jen proto, že se to tak prostě dělá???
Závěr článku? Opět jako vždy – sledujte, co jíte! Vnímejte, jak se po které potravině cítíte, jak na vás působí a jak rychle po ní dostanete hlad – protože opravdu nic není černobílé. Možná si myslíte, že svému dítěti prospějete, když ho budete cpát ovocem - ovšem pravda je někde jinde..
No a co já – jím teda sladké nebo ne?!
Odpověď je opět někdy mezi. Jím málo sladké „dorty“ (třeba ty z fazolí :D ), téměř neslazené „buchty“ (plné cukety, pohanky a dalších hodnotých potravin, nikoliv cukru a mouky), „koláče, zmrzliny“ a HOŘKOU čokoládu. Ale sladké nejím :D
Zaujal Vás tento článek? Spoustu dalších tipů a rad najdete v mé knize Závislá na čokoládě! Tento praktický a jednoduchý návod ke správné výživě si můžete objednat ZDE:
https://www.nutspread.cz/products/tana-liskova-zavisla-na-cokolade/
2024 ©